Červen 2012

Historie bělení zubů

5. června 2012 v 22:39 Bělení zubů
Mít krásně bílé zuby, to bylo přání již starých Římanů. Bělení zubů proto věnovali značnou pozornost a podařilo se jim objevit bělící účinky popela z ohniště. Popelem si proto zuby obrušovali. Metoda to byla velice účinná. Poškozovala ale povrchové vrstvy zubů, a mezi římskými obyvateli se proto velmi rychle rozšířily, v té době téměř neznámé, zubní kazy. Přestože Římané od této metody velmi rychle upustili, jejich objev slouží dodnes. I dnes se zuby bělí obrušováním, namísto popela se ale používá perlit, umělý prášek, který nepoškozuje zuby v takové míře.

Z dalších století jsou zmínky o bělení zubů spíše sporadické. V patnáctém století v Číně objevili a začali používat zubní kartáček. Původně šlo o kosti s prasečími štětinami, doplněné párátky z husích brk. O bělení zubů v pravém slova smyslu tak úplně nešlo, nicméně kdo tyto primitivní pomůcky používal, uchoval si bílé zuby déle než ostatní.

V sedmnáctém století převzali péči o bílé zuby trochu překvapivě holiči. Kromě vlasů a vousů se tak začali věnovat i bělení zubů. Podařilo se jim objevit, že pozitivní účinek na bělost zubů má použití kyseliny dusité. I ta ale poškozovala zubní sklovinu a její dlouhodobé používání zuby oslabovalo.

Počátky moderního bělení zubů spadají do devatenáctého století. Zásadním zlomem se stal objev fluoridu. Nejprve se zjistilo, že jeho dlouhodobé používání snižuje kazivost zubů, a to až na polovinu. Dalším objevem bylo, že jeho současné použití při bělení omezuje poškozování zubní skloviny. Roku 1877 byla pro bělení zubů poprvé použita kyselina chlorovodíková, od které je již jen krůček k dnešnímu používání peroxidu vodíku s fluoridy a s dalšími enzymy. Tato metoda dokáže spolehlivě zajistit bílé zuby bez nežádoucích vedlejších účinků. Při rozumném používání tak už poškození a oslabení zubů nehrozí.